Dodnes bohužel není přesně jasné, na které ulici Plamínek vlastně stojí. Jestli už na Hornomlýnské nebo ještě na Santražinách. Dohodnout se nemůžou ani na radnici, ani na poště a dokonce ani na finančním úřadu (a to už je co říct). Jedni tvrdí, že ulice Hornomlýnská začíná železničním přejezdem a druzí trvají na tom, že je to až křižovatkou s ulicí U náhonu. Na stavebních výkresech firmy Baťa z roku 1943 se toto místo uvádí jako Hornomlýnská ulice, avšak například v záznamech Stavebního bytového družstva Budovatel z osmdesátých let minulého století je uvedena ulice Santražiny, stejně jako v evidenci živnostenského úřadu. A aby těch zmatků nebylo málo, tak podle Googlu je Plamínek na ulici U náhonu. Vycházejme tedy z toho, že Bar Plamínek stojí celou svou plochou na třech ulicích a je tak vlastně jediným barem na světě, který se může něčím takovým pochlubit.
V 16. století fungovaly ve Zlíně čtyři mlýny.
Dnešní ulice Hornomlýnská (ať už začíná kdekoliv) připomíná jeden z nich, zvaný Horní, který byl nejstarší. Je o něm zmínka již v roce 1557 a stával v místě mezi zmíněnou ulicí a Benešovým nábřežím tam, kde je dnes dětské hřiště. Za první světové války a ve dvacátých letech patřil mlynáři Františku Hlaváčovi. Po jeho smrti Josefu Krhútovi, který si vzal osiřelou vdovu Hlaváčovou. Josef Krhút tu hospodařil až do počátku třicátých let. Objekty poté koupila firma Baťa a zřídila zde sklady pro obchodní dům. Opuštěné tu stávaly ještě v letech 1932-33 a poté je zbourali.
Čtyři cihlové jednopodlažní budovy, ve kterých je dnes mimo Plamínku taky autoškola a pořadatel Barum rally Zlín a také Azylový dům Červeného kříže, postavil v roce 1943 Tomáš J. Baťa. Samozřejmě že asi ne vlastníma rukama, ale přinejmenším to všechno zaplatil. V každé z nich byly dva byty 2+1, určené stavebním dělníkům firmy Baťa. Po únoru 1948 se těchto budov zmocnilo Stavební bytové družstvo Budovatel a zřídilo zde sklady stavebního materiálu. Ty zde vydržely až do Velké listopadové revoluce v roce 1989 a nový vlastník, město - tehdy ještě Gotwaldov - je dalo ke komerčnímu využití. Na místě dnešního Plamínku byl od roku 1990 do roku 1993 Minimarket a v druhé části opravna obuvi.
V lednu 1994 se z Minimarketu stala cukrárna a z cukrárny se
11.4.1994 stal - sláva nazdar - Bar Plamínek.
(A ten je tam dodnes)




Tím, že Plamínek vznikl, jeho historie samozřejmě zdaleka nekončí.
Během své mnohaleté existence doznal již několika podstatných změn.
Nejvýraznější z nich je změna dodavatelského pivovaru. Od svého otevření v roce 1994 se v Plamínku čepoval Gambrinus, který v roce 2006 dodal tolik výraznou červenou stříšku nad zahrádku. Tu nám však v únoru 2022 sebral vítr a to i přesto, že se Gambrinus v Plamínku přestal čepovat už v roce 2010.

Gambrinus se však na přelomu let 2008/2009 z neznámého důvodu chuťově velmi zhoršil a proto se v roce 2009 pro štamgasty Plamínku uskutečnila první exkurze do pivovaru Janáček v Uherském brodě. A věřte tomu, že ať už přijedete do jakékoli pivovaru, tak Vás tam vždycky přesvědčí, že právě to jejich pivo, je to nejlepší ze všech.
Neexistuje lepší pivo než to, které pijete přímo v pivovaru a vzal čert, o který pivovar konkrétně jde.
Nicméně štamgasti Pivovar Janáček odsouhlasili, bylo to takové malé referendum, a tím se hlavním dodavatelem piva do Plamínku stal právě pivovar Janáček Uherský brod.
V roce 2009 však všechny akcie pivovaru Janáček skoupila skupina Pivovary Lobkowicz Group,a.s, což mělo v roce 2012 za následek přejmenování pivovaru Janáček na Pivovar Uherský brod a v roce 2014 také odchod hlavního sládka.
Tím se chuť piva z Uherského brodu výrazně změnila, což někteří štamgasté přijali a jiní ne.
Na druhou stranu připravila skupina Lobkowicz projekt nazvaný "Cesta pivních znalců" (projekt skončil, takže oficiální web již dnes (2024), bohužel, neexistuje), do kterého bylo zapojeno všech 7 českých pivovarů, které skoupila (Jihlava, Černá Hora, Protivín, Klášter, Hlinsko, Uherský Brod a Vysoký Chlumec) a tyto pivovary dodávaly každých 14 dní do Plamínku spoustu nevšedních pivních speciálů. Velmi chutnal například Jihlavský Grand 18° s obsahem alkoholu 8% alc. (Pivovar Ježek Jihlava ho dnes již v oficiální nabídce, bohužel, nemá) nebo třeba Velikonoční krasličák, Svatomartinský speciál nebo také Čertovský speciál. A právě tyto poslední tři se do Plamínku dodávaj dodnes.
V roce 2018 se v Plamínku začalo experimentovat s pivem Radegast 12°, které také velmi chutnalo, postupně se nabídka pivovaru Nošovice rozšířila i o Radegast 10° a ty máme dodnes.
Více v sekci Naše piva.

Henry Ford kdysi řekl, že kdyby měl posledních pět dolarů, tři z nich by dal na reklamu.
Plamínek má tolik štamgastů, že kdyby přišli všichni naráz, tak si dvě třetiny z nich nemají kam sednout, i kdyby byla zrovna otevřená zahrádka, tudíž by se dalo říct, že žádná reklama není potřeba.
Nicméně plánované akce a náhlé změny třeba otevírací doby nestačí jen vylepit na dveře týden předem, právě proto, aby se tyto informace dostaly skutečně ke všem plamínkovským štamgastům a třeba i k těm, co v Plamínku ještě nikdy nebyli.
No a tak jsme v září 2010 pronikly na internet a v roce 2013 i na sociální sítě.
A takhle jsme v tom roce 2010 začínali:



A proč je Plamínek vlastně Plamínek?
Pár dní po otevření, tehdy ještě bezejmeného baru na ulici Hornomlýnská nebo Santražiny nebo U náhonu, volala do baru operátorka z tehdejšího Telecomu a že by chtěla tento bar zařadit do telefonního seznamu, ale neví, pod jakým názvem.
Vladimírovo vnuknutí bylo náhlé a velké. Jediný jeho pohled do plápolajícího krbu v tu chvíli tak jednou provždy rozluštil záhadu spojenou s názvem tohoto baru.